Začal podzim a já, abych jej co nejlépe přečkala, se rozhodla přečíst si nějakou pěknou smutnou knihu, která mi pomůže období padání barevných listů zvládnout. Hned první kniha, která mě donutila vzít si ji domů, byla kniha Proroci z fjordu Věčnosti. Nebyl to obsah knihy, který mě donutil si knihu přečíst, ale níže ocitovaný úryvek ze života dánského autora Kima Leineho, který tuto knihu napsal:
„Dánský autor Kim Leine se narodil roku 1961 v Norsku do společenství svědků Jehovových. Když mu bylo pět let, opustil jeho otec malou osadu a přestěhoval se do dánské metropole. V patnácti letech se ho Kim rozhodl vyhledat, zanechal v Norsku svou matku, sourozence i otčíma a vydal se za otcem, který žil v té době se svým homosexuálním partnerem. Kim s nimi žil několik let a po tu dobu ho otec sexuálně zneužíval. Po dokončení gymnázia pokračoval Kim ve studiích na zdravotnické škole, oženil se a narodily se mu dvě děti. Kim Leine získal coby zdravotník práci v grónském hlavním městě Nuuku, kam se s celou svou rodinou přestěhoval. Nakonec strávil v Grónsku na různých místech na pobřeží patnáct let, během nichž se mu rozpadlo manželství, propadl alkoholu i drogám. Odrazit se ode dna mu pomohla právě literární tvorba.“*
Kim Leine napsal zatím pouze 3 knihy, všechny však vychází z jeho života. Prvotina Kalak (2007) je příběhem muže z jehovistické rodiny, který bojuje se závislostí na drogách, alkoholu a s traumatem z dětství. Další rok vydal Leine román Valdemarův den, který je o vraždě, která se stala v Leineho vlastní rodině. No a poslední kniha – Proroci z fjordu Věčnosti? Jde o historický román o mladém misionáři, který přijíždí do Grónska šířit křesťanství.
Na jeden život až až, říkám si, ale třeba léčba literaturou opravdu pomáhá...
SiF
* http://www.iliteratura.cz/Clanek/35191/leine-kim
Právě v těchto dnech je Týden knihoven v plném proudu. Cituji: “Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR pořádá již 19. ročník této celostátní akce (příští rok budou kulatiny,hm) na podporu četby a knihoven. V centru zájmu knihoven jsou především uživatelé. Cílem aktivit knihoven na podporu knih a čtenářství je nabídnou atraktivní využití volného času nejen novým čtenářům, ale pečovat hlavně o naše čtenáře stávající“.
Tak si tak říkám Týden knihoven oslavuje knihovny a uživatele, březen je měsíc čtenářů... a vloudila se otázka, zda tam něco nechybí? A ano. Já, jako knihovnice, chci mít taky svátek!!!
Oficiálně! Tak vyhlašuji od letošního roku 2015 čtvrtek v pohyblivém Týdnu knihoven za svátek všech knihovnic a knihovníků.
Dnes přeji jen touto cestou všem knihovnicím a knihovníkům radost z této profese, hodně zajímavých knížek na půjčování a také hodně spokojených čtenářů. Slibuji, že budu od příštího roku posílat osobní gratulace k tomuto, mnou vytvořenému, svátku. Ať žijí knihovnice a knihovníci :-)
JiS
Zrovna mi byla doručena zbrusu nová várka knih a polovina z nich je označená jako tzv. romány pro ženy. Co to vlastně ten „román pro ženy“ znamená? Jaká kniha se člověku při vyslovení tohoto termínu vybaví? Odborná literatura? Nebo snad publikace o politickém či kulturním dění? Historický sborník? Sbírka poezie? To všechno ženy čtou. Nedokážu si vybavit, že bych v knihovně viděla regál označený jako „román pro muže“. Pod tímto pojmenováním si představím příručky o stavitelství či elektronice. Praktické, užitečné. Ale pod označením „román pro ženy“ se skrývají zamilované příběhy plné nejistoty a vášně.
Trochu přežité předsudky. Mnoho žen žije v samostatné domácnosti, kde si musí veškeré opravy a údržbu zajišťovat sami. Vydělávají si na sebe sami. Studují, neustále na sobě pracují, rozumí aktuálnímu dění. Proč by se, když přijdou do knihovny, měly dívat na označení knih bez intelektuální hodnoty jako „romány pro ženy“?
Jde o erotické romány. Typ románů, které by si rád pročetl i kdejaký muž. Už ale vidím chlapa, jak se v knihovně postaví před regál, označený velkými písmeny jako „romány pro ženy“ a začne si vybírat.
Každý den katalogizuji plno těchto knížek. Dojdu ke klíčovým slovům a vidím „román pro ženy“. Mažu. Jde o erotický román? Román o lásce? Historická romance? Napíšu jasně, oč jde. Pro „román pro ženy“ už tu není místo.
IW
Tak 8. září začínáme. My tři, krabice plné knih a auto. Už se těším na známé tváře, silnice, knihovny a knihovničky. Doma si pak po práci můžu přečíst nějakou příjemnou a zajímavou knihu, na kterou jsem během našich cest po knihovnách narazila. Kniha, kterou Vám chci představit, se sem možná nehodí, ale já mám potřebu o ní něco málo napsat. Po všech těch nenávistných komentářích pod články o migrantech, kterými nás média zásobují, mi přijde, že tak nějak musím...
Já jsem PRO migranty přijmout, dokonce jsem pro navýšení kvót. Klidně mě bičujte, pomlouvejte, nenáviďte, ale život je jen jeden a já jej nechci projet autobusem a dívat se z bezpečné vzdálenosti z okénka...
Hitlerovy fúrie je kniha historičky Wendy Lowerové, která zmapovala osudy německých žen za druhé světové války, které buď kvůli pracovním povinnostem, lehkému výdělku či kvůli svým (i jiným) mužům odcestovaly dobrovolně na východ Evropy. Do Polska, na Ukrajinu, do Běloruska, Estonska, Litvy či Lotyšska. Všechno to byly oblasti s vysokým procentem židovského obyvatelstva. Lowerová po dvacetiletém archivním výzkumu, kdy se probírala útržkovitými zprávami, neúplnými dokumenty, napsala knihu, která vás zaujme od první strany. Co přimělo německé dívky a ženy, aby se mlčky zúčastňovaly zvěrstev ve východní Evropě, dělaly, že nic nevidí nebo se aktivně spolupodílely na akcích SS? Lowerová díky svému dlouholetému bádání odkrývá osudy 13 žen – učitelek, zdravotních sester, manželek, sekretářek. Co je vedlo k tomu, že většina z nich nebyla ani příliš překvapená krutostí, se kterou se zacházelo s židovským či místním obyvatelstvem? Dlouhodobé německé vymývání mozků? Nebo hrdost? Na německou rasu? Výjimečné postavení a intelekt? To, že pochází z privilegované země?
SiF