Nobelovka

Každý rok se těším na to, kdo dostane Nobelovu cenu za literaturu. Je mi hrozně líto, že od prvního vyhlašování ceny v roce 1901 dostal tuto cenu pouze jeden jediný Čech. Každý rok doufám, že to bude někdo „od nás“ a každý rok zklamaně uznám, že sice Čech to není, ale že Švédská akademie dobře vybrala. Letošní vítěz mi ale vyrazil dech. Mám Boba Dylana ráda. Jako hudebníka – moc. Začala jsem přemýšlet nad tím, proč toto ocenění dostal, četla všechny články pro a proti tomuto ocenění. A nakonec jsem uznala, že JO! Proč ne?! Je to posun, trošku rock and roll. To bych od takové konstnaté instituce prostě nečekala.
Jenže pak jsem se smutkem sledovala, jak se Dylan není schopen ozvat, proč nereaguje, nebere telefony... Až dneska jsem si přečetla, že konečně "milostivě" ozval, ale stále mi chybí jakási omluva za to, že nechal všechny tak dlouho čekat na své vyjádření. Prý je nadšený a cenu přijme, hmmm...to je moc hodný. Zajímalo by mě, co se mu honilo hlavou, o čem přemýšlel, jak je možné, že reagoval tak pozdě? Prostě starší zvědavá knihovnice, která nechápe.

Zdroj: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bob-dylan-nobelovu-cenu-prijme-svedske-akademii-se-ozval-po/r~60278dd29d9211e6a222002590604f2e/
http://magazin.aktualne.cz/kultura/bob-dylan-stale-nereaguje-na-svoji-nobelovu-cenu-za-literatu/r~2f40ed8e990111e6bcb60025900fea04/
SiF

Přidat komentář (0 Komentářů)

Kniha na horách

Ráda bych se opět s Vámi podělila o své zážitky z tohoto víkendu. Vyrazila jsem poprvé letos na lyže a to na Kaprun do Rakouska. Je to ledovec, protože jinde se bohužel prozatím téměř nelyžuje.
Bylo nádherné počasí, vyjela jsem lanovkou nahoru a vzhledem k tomu, že došlo k výpadku dalších lanovek na samotný vrchol, jsem se usadila v místní restauraci a objednala si kávu. Sedla jsem si do lehátka a slunila se, protože tento den byl opravdu nádherný.
Když jsem se kolem rozhlížela, s podivem jsem se zarazila, když několik lidí kolem mne sedělo v lyžařských botách na lehátku a četlo si knihu! To mne s úžasem překvapilo, že v dnešní moderní, uspěchané době, a navíc v prostředí téměř 3000 m nad mořem, si lidé nezapomněli vzít s sebou knihu, když máte s sebou lyže, hůlky a těžké boty na nohou! Že i v době elektronických knih si vzali byť malou ale klasickou knihu.
Měla jsem z toho velkou radost, protože čtenářů bohužel spíš ubývá než přibývá, a proto si říkám, že snad lidé pochopí, že číst knihy je mnohem víc naplňující jak strávit svůj volný čas, než sledovat všechny ty sociální sítě na mobilech, dělat si selfie a psát si mraky nepotřebných sms.
A proto vzhůru na lyže a nezapomeňte si s sebou přibalit alespoň malou knihu!
MiŠ

Přidat komentář (0 Komentářů)

A znovu něco málo z cirkulace po knihovnách

Už v úterý, když jsem připravovala knížky pro středeční okruh po knihovnách, jsem si v hlavě přemítala - tahle jízda bude zápřah. Ve středu ráno počasí hrůza, osm naložených beden do auta + nějaké tašky, skoro jsme se do auta nevešli, a tak plně naložené jsme vyrazili na cestu. Nutno podotknout, že jsme v ten den zásobili 11 knihoven, z toho více jak polovina do schodů a to klikatých, klouzavých, dřevěných, žádný luxus. Na oplátku těchto ztížených podmínek přišlo milé překvapení hned na začátku naší cesty, a to když jsme dorazili do knihovny v Podlesí. Věděli jsme, že zde proběhla v létě rekonstrukce, ale nečekali jsme, že nás to až tak mile překvapí, najednou jsme byli v krásné knihovně, nově vymalované, s regály, které nechala paní starostka vyrobit na míru, na zdi visel rozpis akcí, které začali v podleské knihovně pořádat pro děti, což je zajisté jen začátek. Myslím, že paní knihovnice má nakročeno dobrým směrem a já jsem si jista, že tahle knihovna bude určitě plná, nejenom knihami.
Ještě bych chtěla pár větiček napsat o dalším milém překvapení, které nás čekalo v knihovně v Hluboši. Také nově vymalováno, nové police, křesílka.
Do těchto knihoven je velká radost Vám vozit knížky.
VS

Přidat komentář (0 Komentářů)

Knižní veletrhy

Vždycky, když mám psát blog, tak se mi hlavou honí spousta věcí, o kterých by se dalo psát. Ale ve chvíli, kdy otevřu počítač a mám začít, tak tam prostě najednou není nic. Prostě nic! A tam teď právě jsem... naštěstí, huráá - před chvíli mi volala moje nová kolegyně (knihovnou dříve nepolíbená), která je právě na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kam odjela sbírat zkušenosti a porozhlédnout se po tom našem knižním světě. A protože je „ta nová“, tak na knižním veletrhu jako takovém je úplně poprvé. Udělala mi neuvěřitelnou radost, neboť z telefonu na mě dýchalo čiré nadšení a vášeň. Nejen z veletrhu – z nabízených knih, stánků a atmosféry, ale také z potkávání s novými lidmi, kolegy a kolegyněmi. Tak nám jen držte palce, ať jí to chvíli vydrží a tu naši knihovnickou práci si zamiluje. Já si palce držím každý den, protože sehnat někoho, kdo rád pracuje, zvykne si na systém dovolených, poledních pauz a propustek, nestráví půlku pracovní doby tlacháním a „kafíčkováním“, není nic jednoduchého. A pokud se ještě podaří, že má rád knihy a čte, to už je výhra! 
http://veletrh.hejkal.cz/
SiF

Přidat komentář (0 Komentářů)