Vždycky to nějak jde

Naše hlavní budova knihovny je v rekonstrukci. Nejdříve jsme se velice báli, jak to bude s naší spoluprací se spolkem SPMP (sdružení pro pomoc mentálně postiženým, pobočný spolek Příbram), který k nám, na dětské oddělení, pravidelně dochází 2x měsíčně již úspěšných 11 let. Členové spolku s námi tráví celé dopoledne, většinou jich bývá kolem 10, někdy pochopitelně i méně. První variantou bylo, že v období rekonstrukce naše setkání omezíme a obnovíme náš režim opět od nového školního roku. Na hodiny s klienty jsme většinou dvě, setkání máme rozdělené na dvě části. V první části (výuková část) se věnujeme přírodopisu, zeměpisu, psaní, našemu regionu, čtení z nových dětských knih apod. V druhé části nás čekají oddechové aktivity formou her, výtvarných dílen a zpívání. Měly jsme strach, že pokud setkání přerušíme, bude se nám těžko „najíždět do starých kolejí“, navazovat vztahy s klienty SPMP.
Nakonec jsme se domluvili se spolkem i vedením knihovny, že setkávání přerušovat nebudeme a začneme pravidelně každý týden docházet do klubu SPMP. Je to sice trochu složitější na přípravu a přepravu knih a potřebných materiálu, ale jak se říká:
Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.
MaS


Komentáře vytvořeny pomocí CComment