Puškin je mrtvý

Mám ráda ruské spisovatele. A Puškina obzvlášť. Letošní rok je to již 180 let od jeho úmrtí, kdy zemřel na následky střelného zranění v duelu s milencem své ženy francouzským důstojníkem a diplomatem Georgem D´Anthésem. Během svého života byl vyzván do 90 duelů, ovšem ne všech se zúčastnil. O Puškinovi se všude dočtete, že byl horkokrevným umělcem, miloval alkohol a hazardní hry, kvůli kterým se často zadlužil. Pro ostrá slova nechodil daleko, svůj život žil každý den tak, aby si jej co nejvíce užil. O to víc překvapuje jeho nádherný jazyk, verše, ve kterých byste sotva hledali hazardního hráče s ostrým jazykem.
Puškin je sice mrtvý, ale jeho dílo ne. Evžen Oněgin je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Často se k ní vracím a s láskou obracím její stránky a kochám se jednotlivými verši knihy.
Proč o tom ale píši, syn si měl Oněgina přečíst povinně do školy, nejdříve nad ním „ohrnoval nos“, ale po přečtení na knihu i na můj vztah k ní snad změnil názor. Dostali jsme se i k vášnivé diskusi o vztahu Oněgina a Taťány. O postavách a o tom, jak se nám jednotliví hrdinové zdají. I když je mezi námi generační rozdíl, Oněgin jej smazal... Jsem ráda, že ještě existuje systém "povinné četby", protože jinak by byl Oněgin možná zapomenut.
SiF

Komentáře vytvořeny pomocí CComment