Nyilvános könyvtár

Tak jsem si vyjela s přáteli na pár dní do Maďarska. Koupali jsme se v termálech, popíjeli tokajské, no zkrátka pohoda.
V městečku, kde jsme bydleli, jsem kráčela po náměstí a náhle mě napadla skvělá myšlenka: musím se podívat, jakou tady mají knihovnu! A už jsem hledala v chytrém telefonu, jak se to vlastně píše maďarsky. Nikoliv čte, ale píše - protože vyslovit se to nedá... nyilvános könyvtár... Po půlhodinovém obcházení náměstí a přilehlých ulic jsem jí skutečně našla! Pěkná, moc pěkná byla zvenku. Dodala jsem si odvahy a vstoupila. Pár schodů a otevřela jsem dveře, odkud před tím vyšlo několik čtenářů vesele šveholících. Byla jsem skutečně tam. Regály plné knih, v rohu televize, na stěnách obrázky a u pultu usměvavá knihovnice. Dobrý den, povídám, já se tady u vás porozhlédnu. Já jsem taky z knihovny. Maďarka vstala od pultu a začala na mě mluvit.
A mluvila a mluvila a já jen krčila rameny a usmívala se a pomalu couvala ven. A než jsem vycouvala, zahlédla jsem v regálu známou mi knihu od Jo Nesboa - u nás je to Spasitel tady A megváltó. Takže jsem zjistila, že knihovny jsou všude stejné.
I v Maďarsku jsou plné knížek a sympatických knihovnic. Ale asi bych si tam nic nepůjčila, moc bych si nepočetla...
MiŠ

Komentáře vytvořeny pomocí CComment