e-kis

ODDĚLENÍ REGIONÁLNÍCH SLUŽEB KJD Příbram

Prázdniny

Prázdniny nám opravdu už dýchají na záda a všichni se už určitě těšíme. Čtenáři se zásobují knihami na prázdniny v plném proudu, knihy si mohou ponechat celé prázdniny. Ani provoz v našich provizorních prostorách není na překážku. Přijdou si u nás na své jak dospělí čtenáři tak i dětští. Jako každý rok, tak i letos máme na dětském oddělení poslední školní den akci. Každý, kdo přinese ukázat vysvědčení (jakékoliv ze školy, hudebky, plavání apod.), dostane odměnu za každé vysvědčení. Tato akce probíhá na oddělení už mnoho let. Děti baví, akci mají rády, během tohoto dne se u nás na oddělení vystřídá opravdu hojný počet dětiček – čtenářů i nečtenářu. Jako doprovod přijdou často i jejich kamarádi. My jsme jen rádi, když někdo s námi stráví i celý den. Stihneme si zahrát různé hry, zasoutěžíme si, zasmějeme se. Společně si povyprávíme, co jsme třeba během školního roku prožili, co nás čeká o prázdninách a kam se podíváme. O prázdninách nám mohou děti zasílat pohlednice z různých koutů světa, od babičky, z venkova, z táborů... Vážíme si toho, že děti si na nás vzpomenou i v době prázdnin, a proto jsme se rozhodli ocenit ty, kteří nám zašlou ručně psanou pohledniny,  drobným dárečkem v novém školním roce.
MaS

 

Přidat komentář (0 Komentářů)

Drago Jančar

Minulý týden jsem během dvou dnů přečetla neuvěřitelně čtivý román od Drago Jančara "Dnes v noci jsem ji viděl". Kniha je napsána na základě skutečných událostí z druhé světové války a vypráví příběh zámecké paní Veroniky Zarnikové a jejího manžela Lea, kteří záhadně zmizeli v zimě roku 1944. V knize se za sebou střídá pět vypravěčů, kteří postupně odkrývají příběh manželů Zarnikových. Jednotlivými vypravěči jsou mladý důstojník Stevo, zámecká komorná Jožica, maminka Veroniky, německý lékař a partyzán Jeranek, který na zámku vypomáhal ve stájích. Od Drago Jančara je to moje druhá kniha a opět mě nezklamala. V roce 1993 u nás vyšel román Chtíč chtíc nechtíc, který je příběhem slovinského intelektuála a jeho střetu s americkou kulturou. Román jsem si nakonec koupila a často jej půjčuji svým známým a kamarádům. A protože se blíží léto, tak už jsem si v knihovně vypůjčila další knihy od D. Jančara a mám v plánu je všechny přečíst. Teď právě hltám román Galejník a nemůžu se od toho něho odtrhnout.
SiF

 

Přidat komentář (0 Komentářů)

Literární ceny

Při přečtení článku o tom, že v letošním roce nebude udělena Nobelova cena za literaturu, jsem byla překvapená a smutná. Každý rok mám v hlavě pár svých favoritů a čekám, zda některý z nich cenu dostane. A každý rok doufám, že to bude Čech. Zatím se tak nestalo a teď budu muset čekat do příštího roku, kdy Švédská akademie přislíbila, že předá rovnou ceny dvě. To, že se kampaň Me Too dotkne i našeho světa, bylo pro mě velké překvapení. Prostě mi letos Nobelova cena bude chybět a bude mi chybět i doba po oznámení jména oceněného autora, kdy se nám v knihovně často stane, že najednou chodíme do skladu pro jeho či její knihy, které několik let leželi zapomenuté na polici.
Minulý týden jsem četla jiný článek, kde se psalo, že rozhodnutí o neudělení letošní Nobelovy ceny pomohlo zviditelnit jiné mezinárodní literární ceny. Například Man Booker International Prize (Mezinárodní Man Bookerova cena), což je cena pro žijící spisovatele jakékoliv národnosti za beletristické dílo přeložené do angličtiny (cena je podpořena i příjemnou finanční částkou, která se rovným dílem rozdělí mezi oceněného autora a překladatele).
V letošním roce získala tuto cenu moje oblíbená autorka, po které často sáhnu, když nevím, co právě číst. Získala ji Polka Olga Tokarczuková za knihu Běguni, u nás vyšla již v roce 2007. Je to pro mě taková malá satisfakce, protože nedávno jsem vedla s kamarádem debatu právě o knihách Olgy Tokarczukové. Podle něj jsou její knihy prvoplánové, spíš taková lehčí literatura, která má k tzv. kvalitní literatuře hodně daleko a že by mohla dostat některá z jejích knih oceněné – pf…. Tak teď vidí!
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olga_Tokarczuk
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/man-booker-prize-putuje-do-evropy-slavnou-knizni-cenu-ziskal/r~99d8d5185e5211e8b19b0cc47ab5f122/

SiF

Přidat komentář (0 Komentářů)

Vždycky to nějak jde

Naše hlavní budova knihovny je v rekonstrukci. Nejdříve jsme se velice báli, jak to bude s naší spoluprací se spolkem SPMP (sdružení pro pomoc mentálně postiženým, pobočný spolek Příbram), který k nám, na dětské oddělení, pravidelně dochází 2x měsíčně již úspěšných 11 let. Členové spolku s námi tráví celé dopoledne, většinou jich bývá kolem 10, někdy pochopitelně i méně. První variantou bylo, že v období rekonstrukce naše setkání omezíme a obnovíme náš režim opět od nového školního roku. Na hodiny s klienty jsme většinou dvě, setkání máme rozdělené na dvě části. V první části (výuková část) se věnujeme přírodopisu, zeměpisu, psaní, našemu regionu, čtení z nových dětských knih apod. V druhé části nás čekají oddechové aktivity formou her, výtvarných dílen a zpívání. Měly jsme strach, že pokud setkání přerušíme, bude se nám těžko „najíždět do starých kolejí“, navazovat vztahy s klienty SPMP.
Nakonec jsme se domluvili se spolkem i vedením knihovny, že setkávání přerušovat nebudeme a začneme pravidelně každý týden docházet do klubu SPMP. Je to sice trochu složitější na přípravu a přepravu knih a potřebných materiálu, ale jak se říká:
Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.
MaS


Přidat komentář (0 Komentářů)