Knižní veletrhy

Vždycky, když mám psát blog, tak se mi hlavou honí spousta věcí, o kterých by se dalo psát. Ale ve chvíli, kdy otevřu počítač a mám začít, tak tam prostě najednou není nic. Prostě nic! A tam teď právě jsem... naštěstí, huráá - před chvíli mi volala moje nová kolegyně (knihovnou dříve nepolíbená), která je právě na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kam odjela sbírat zkušenosti a porozhlédnout se po tom našem knižním světě. A protože je „ta nová“, tak na knižním veletrhu jako takovém je úplně poprvé. Udělala mi neuvěřitelnou radost, neboť z telefonu na mě dýchalo čiré nadšení a vášeň. Nejen z veletrhu – z nabízených knih, stánků a atmosféry, ale také z potkávání s novými lidmi, kolegy a kolegyněmi. Tak nám jen držte palce, ať jí to chvíli vydrží a tu naši knihovnickou práci si zamiluje. Já si palce držím každý den, protože sehnat někoho, kdo rád pracuje, zvykne si na systém dovolených, poledních pauz a propustek, nestráví půlku pracovní doby tlacháním a „kafíčkováním“, není nic jednoduchého. A pokud se ještě podaří, že má rád knihy a čte, to už je výhra! 
http://veletrh.hejkal.cz/
SiF

Přidat komentář (0 Komentářů)

Bláto našich vesnic!

Tak se s Vámi musím podělit o další novou zkušenost z našeho regionálního oddělení, která se týká tzv. cirkulace, respektive rozvozu knih do vesnických knihoven, které má naše oddělení na starosti.
Minulý týden v úterý jsme si s kolegyní vyrazily na náš oblíbeny cirkulační rozvoz, kdy v tento daný den nebylo příliš přívětivé počasí! Ráno jsem dlouho přemýšlela, zda si vzít do tohoto deště gumovky a za pár hodin jsem pochopila, že úvaha nebyla vůbec špatná...
Na závěr našeho rozvozu nás čekala obec zvaná Radouš. Tak jsem jí zadala do navigace a vyrazily jsme. Když jsme dorazily na místo, tak mě zděsila hrůza! Před domem, respektive místní knihovnou, se roztahoval bagr, který za sebou zanechal hromadu bahna. Tak říkám kolegyni: „Myslíš to vážně, že jdeme do tohoto domu (knihovny)???“ A ona s úsměvem na tváři odvětila: „ Ano, ano, my jdeme přesně do tohoto domu“.
Tak jsem s hrůzou v očích zaparkovala naše krásně čisté knihovnické auto a vystoupila v plátěných teniskách ven. Když jsem popadla bednu, která má asi 30 kg, samozřejmě jsem se ještě víc zabořila, zhruba do půlky tenisek, do bahna. Čapími kroky a s velkými bahnitými koulemi na nohou jsem vykročila do knihovny. Myslím, že moje kolegyně se dobře bavila...
Co bychom pro naše čtenáře neudělali...
MiŠ

Přidat komentář (0 Komentářů)

Holky a knížky

Zrovna dneska mi od rána v hlavě zní úžasná písnička od Jiřího Dědečka „Holky a knížky“. Do letošního léta jsem vůbec netušila, že taková písnička vůbec existuje. Od chvíle, co jsem ji poprvé slyšela, mi už nejde hlavy. Jako překvapení mi ji na táboře zazpíval kamarád Michal a hodně se divil, že ji jako knihovnice neznám. Naštěstí ale jako knihovnice znám alespoň jeho knihy a Michal mě znovu navnadil, abych si připomněla moji oblíbenou knížku od Dědečka – Snídaně se psem. Zase jsem se po letech začetla do příběhu bývalého politruka Haštala a jeho rodiny viděného a vyprávěného jejich psem. Za jeden večer jsem při pouštění jeho písniček a pití „burčáku“ zhltla celý román a opět se při něm úžasně bavila jako poprvé.
A abych nezapomněla, alespoň první sloka:
Holky a knížky, já uz jako malej
jsem prosazoval tohle srovnání,
holky jsou jako knížky, když se balej',
a nejlepší jsou v prvním vydání,
a nejlepší jsou v prvním vydani,
v prvnim vydani, v prvnim vydání,
a nejlepší jsou v prvním vydání.
A věřte, stojí si poslechnout píseň celou.
SiF

Přidat komentář (0 Komentářů)

Knihovnice není jen knihovnice!

Asi by Vás vůbec nenapadlo, že knihovnice nemusí pracovat pouze s knihami, ale že se také dostává do různých jiných situací, kde musí zapojit devatero řemesel! Vzhledem k tomu, že pracuji na regionálním oddělení, které má na starosti zhruba 150 knihoven po celém Středočeském kraji, a jsme na to pouze tři knihovnice, tak se občas při rozvozech zapotíme!
V tomto případě se z knihovnice rázem stává nejen knihovník metodik ale i řidič, navigátor, psycholog, pedagog, vzpěrač, stěhovák a v krizových situacích také nebojsa a pohodář.
Ráno naložíte plné auto knih, zapnete navigaci a vyrážíte na okruh, který obsahuje zhruba 4 – 10 knihoven.
Na mé poslední cestě s kolegyní nám samozřejmě nejprve vypověděla službu navigace, ale „chytrá“ knihovnice si poradí, vytáhne svůj chytrý telefon a už se jede! Odtud knihovnice = navigátor! Když navštívíte pár vesnických knihoven, kde nejprve vynosíte bedny, které váží zhruba 30 kg, odtud knihovnice = vzpěrač, stěhovák, většinou do patra knihovny, předáte je a zkontrolujete, následuje pracovní diskuse s paní knihovnicí třeba o tom, jak se knihovně daří, co právě potřebuje, domluva termínu revize či aktualizace, ale také povídání o rodině, prázdninových zážitcích či dovolené, odtud knihovnice = psycholog, možná i pedagog.
Pak následuje obědová pauza a to občas také skýtá pár drobných komplikací! Vzhledem k tomu, že opravdu jezdíme po „vesničkách mých střediskových“, tak sehnat dobrou restauraci normální cenové skupiny je občas náročné. Proto se Vám taky stane, že jezdíte 3x dokola po kruhovém objezdu, kdy na Vás místní obyvatel nevěřícně zírá a křičí: „Proč jezdíte sakra pořád dokola?“ Tak mu na to s úplným klidem (knihovnice = psycholog a pohodář) odpovím: „Vy nevidíte, vždyť jsem přeci blondýna?!“ A pak se otočím a s hrůzou zjistím, že moje „šéfová“ je blondýna, protože já jsem černovlasá. A odtud musí být knihovnice = nebojsa!
Takže po celém dni se s kolegyní nejen pěkně zapotíme, ale i zasmějeme, protože „ve finále“ nás ta práce hrozně baví a máme pocit z dobře vykonané práce.
MiŠ

Přidat komentář (0 Komentářů)