Zrovna mi byla doručena zbrusu nová várka knih a polovina z nich je označená jako tzv. romány pro ženy. Co to vlastně ten „román pro ženy“ znamená? Jaká kniha se člověku při vyslovení tohoto termínu vybaví? Odborná literatura? Nebo snad publikace o politickém či kulturním dění? Historický sborník? Sbírka poezie? To všechno ženy čtou. Nedokážu si vybavit, že bych v knihovně viděla regál označený jako „román pro muže“. Pod tímto pojmenováním si představím příručky o stavitelství či elektronice. Praktické, užitečné. Ale pod označením „román pro ženy“ se skrývají zamilované příběhy plné nejistoty a vášně.

Trochu přežité předsudky. Mnoho žen žije v samostatné domácnosti, kde si musí veškeré opravy a údržbu zajišťovat sami. Vydělávají si na sebe sami. Studují, neustále na sobě pracují, rozumí aktuálnímu dění. Proč by se, když přijdou do knihovny, měly dívat na označení knih bez intelektuální hodnoty jako „romány pro ženy“?

Jde o erotické romány. Typ románů, které by si rád pročetl i kdejaký muž. Už ale vidím chlapa, jak se v knihovně postaví před regál, označený velkými písmeny jako „romány pro ženy“ a začne si vybírat.

Každý den katalogizuji plno těchto knížek. Dojdu ke klíčovým slovům a vidím „román pro ženy“. Mažu. Jde o erotický román? Román o lásce? Historická romance? Napíšu jasně, oč jde. Pro „román pro ženy“ už tu není místo.

IW

Tak 8. září začínáme. My tři, krabice plné knih a auto. Už se těším na známé tváře, silnice, knihovny a knihovničky. Doma si pak po práci můžu přečíst nějakou příjemnou a zajímavou knihu, na kterou jsem během našich cest po knihovnách narazila. Kniha, kterou Vám chci představit, se sem možná nehodí, ale já mám potřebu o ní něco málo napsat. Po všech těch nenávistných komentářích pod články o migrantech, kterými nás média zásobují, mi přijde, že tak nějak musím...

 Já jsem PRO migranty přijmout, dokonce jsem pro navýšení kvót. Klidně mě bičujte, pomlouvejte, nenáviďte, ale život je jen jeden a já jej nechci projet autobusem a dívat se z bezpečné vzdálenosti z okénka...

Hitlerovy fúrie je kniha historičky Wendy Lowerové, která zmapovala osudy německých žen za druhé světové války, které buď kvůli pracovním povinnostem, lehkému výdělku či kvůli svým (i jiným) mužům odcestovaly dobrovolně na východ Evropy. Do Polska, na Ukrajinu, do Běloruska, Estonska, Litvy či Lotyšska. Všechno to byly oblasti s vysokým procentem židovského obyvatelstva. Lowerová po dvacetiletém archivním výzkumu, kdy se probírala útržkovitými zprávami, neúplnými dokumenty, napsala knihu, která vás zaujme od první strany. Co přimělo německé dívky a ženy, aby se mlčky zúčastňovaly zvěrstev ve východní Evropě, dělaly, že nic nevidí nebo se aktivně spolupodílely na akcích SS? Lowerová díky svému dlouholetému bádání odkrývá osudy 13 žen – učitelek, zdravotních sester, manželek, sekretářek. Co je vedlo k tomu, že většina z nich nebyla ani příliš překvapená krutostí, se kterou se zacházelo s židovským či místním obyvatelstvem? Dlouhodobé německé vymývání mozků? Nebo hrdost? Na německou rasu? Výjimečné postavení a intelekt? To, že pochází z privilegované země?

SiF

      Vizionáři tvrdí, že sdílení je jednou ze složek "třetí průmyslové revoluce" a ta se neúprosně blíží! Abych přesně interpretovala autory, tak se hovoří o sdílení v síti a důležité je, že sdílení bude zdarma. To "zdarma" si tedy neumím představit. Současnost ale ukazuje, že samotné sdílení je v plném proudu - třeba sdílení automobilů, sdílení kol, bytů nebo nářadí. Jistě jste již četli nějaká pojednání o tomto fenoménu (nabízím k přečtení článek zde: http://jirikus.blog.idnes.cz/).

    Ono se toho napovídá a přitom pro knihovny sdílení není nic objevného! Již řadu desetiletí knihovny sdílejí! Možná nastala doba, abychom "meziknihovní službu" přejmenovali na "sdílení knih", více upozornili na sdílení "elektronických dokumentů ".

    A "regionální funkce"? To je přece sdílení zkušeností, dovedností, knih ... a zdá se, že pro obecní knihovny zdarma :-)

 Nějak ale necítím, že bychom byli ve veřejných knihovnách na prahu "třetí" revoluce? Nebo se mýlím?

JiS